KAPITOLA
50/TVÁŘÍ V TVÁŘ BOHYNI BASTET

     Byla to čtyřmetrová postava mumie s tváří kočky!
     Bastet!
     Bzzz. Bzzz.
     Zvuk provázel záři jejích očí, které planuly červeným paprskem.
     Protínaly jakoby laserem celou místnost a mířily přímo - na kocoura Odyssea!
     Ten se nehýbal a stál napnutý bez jakéhokoliv pohybu.
     Sebastien v obavě o život zvířete pomaloučku natáhl ruku, aby kocoura chránil.
     Když vtom!
     Oči Odyssea se rozzářily stejně jako oči Bastet a paprsky obou bytostí se protnuly!
     Sebastien zděšeně ucukl rukou.
     Kocour pohled Bohyně opětoval!
     Sebastien nemohl ani dýchat. Byl naprosto ohromen.
     Oni spolu snad komunikují, napadlo jej!
     Bastet, byla to ona,o tom nemohlo být pochyb!
     Proto byl ten sarkofág tak obrovský, došlo náhle Sebastienovi.
     Kocourovo tělo se v přítmí zelenkavých stěn jevilo zcela průhledné. Co to má být, napadlo Sebastiena. Co to říkala ta žena na tržišti, vzpomněl si náhle na starou prodavačku. Kolik říkala, že mu je let? Všechno to do sebe začalo náhle zapadat!
     Kocour otočil hlavu a zamňoukal směrem k Sebastienovi.
     Pohled Bohyně změnil směr!
     Sebastien strnul ještě víc! Paprsek proťal tmu a pohled Bastet se setkal přímo s jeho očima!
     V té chvíli zvedla Bohyně levou paži!
     Ozval se skřípavý zvuk kovu a!
     "Prásk!"
     Závora na kleci odpadla a dveře se plynulým pohybem široce a velice zvolna rozevřely. Cesta ke svobodě byla volná!
     Oči Bohyně pohasly. Oslněný Sebastien zíral na vstupní portál.
     Postava Bastet byla pryč!
     "To není možný!" vydechl Sebastien.
     "Už asi je," dodal tiše Erik.
     Sebastien se prudce obrátil: "Jak dlouho jsi vzhůru?"
     "Sotva pár vteřin," zašeptal Erik. "Slyšel jsem ránu a viděl něco tam vzadu! Co to bylo?"
     Sebastien nestačil nic říct, když Erik náhle ukázal prstem na kocoura: "On jde ven! Je - otevřeno!"
     Sebastien vstal a vykoktal: "Za to já nemůžu!"
     "Tak si to nech raději pro sebe," dodal Erik a ukázal na obě spící dívky. "Už tak jsou dost vyděšené."
     "Já taky," pípl Sebastien.
     Erik se sklonil a zatřásl jemně Zuzkou: "Odcházíme, holky!"
     "Cože," zašeptala Zuzka sotva napůl probraná. Pak otevřela oči a nevěřícně zírala na dokořán rozevřenou klec!
     "Jak jsi to udělal?" zamumlala a prohrábla si rukou vlasy.
     "Já ne! Poděkuj Sebastienovi!" vyhrkl Erik.
     Když za malou chvilku procházeli otevřenými dveřmi klece, padl jim zrak na mohutnou zarezlou závoru, která se válela na zemi v prachu.
     "Seš vážně dobrej!" pronesla důležitě Anička k Sebastienovi.
     Pak mu bez váhání vlepila pořádnou pusu na levou tvář.
     Sebča to ani nevnímal, ještě pořád se ze svého zážitku nevzpamatoval.