KAPITOLA
33/ERIKŮV LOV

     "Než bude večer, podívám se po něčem k jídlu," pronesl vážně Erik a nožem odřízl z nejbližšího stromu asi metr dlouhou větev. "Zkusím udělat krátký oštěp. Najdu v potoku nějaké ryby nebo něco takového."  
     Zuzka na něj pohlédla a řekla: "My počkáme tady. Připravíme něco na spaní. Přístřešek z větví. V těch jeskyních by to sice bylo pohodlnější, ale bála bych se tam."
     "Souhlasím," dodala Anička.
     Před očima měli všichni nález, který dnes učinili.
     Místnost Bohyně Bastet s ohromným sarkofágem. Nález světového významu!
     Máma bude koukat, napadlo Sebastiena. Ale pak řekl: "Dávej na sebe pozor, Eriku!"
     "Bez obav," odtušil Erik. "Budu jen kousek za vámi, tady v lese." Potěžkal oštěp a rozhrnul houští.
     Po pár desítkách metrů dorazil k mělkému potoku. Pod malým splavem se mihotalo hejno ryb.
     Bez váhání zamířil jejich směrem poněkud ledabyle provizorní oštěp a prudce bodl. Jaké bylo jeho překvapení, když se po vytažení klacku z vody na jeho ostrém hrotu třepotaly dvě malé rybky.
     "Začíná to dobře," pochválil se Erik. Ale tyhle dvě drobné ryby nebudou čtyřem dětem stačit. Posílen úspěchem se začal drápat lesem do svahu.
     Za tímhle kopečkem určitě najdu řeku, pomyslel si. Odvážně stoupal neznámou krajinou do svahu. Nebylo vidět dál než tak tři metry dopředu. Strandža v téhle pohraniční oblasti připomínala skutečnou džungli. Listnaté stromy skláněly své větve téměř k zemi. Tráva byla vysoká a šlahouny větví se ze všech stran draly chlapci do očí.
     Z kopce se téměř svezl po mokrém travnatém svahu. Zastavily ho až pichlavé keře ostružin.
     Rozhrnul větve a ustrnul v úžasu.
     Na palouku se pásli mohutní divocí buvoli. Bylo jich snad deset. Hlavy několika z nich, samců, se honosily obrovskými zahnutými rohy.
     Erik pravou rukou silně sevřel ten tenoučký chabý klacek -oštěp!
     Zahleděl se směrem k několikatunovým zvířatům, stočil pohled na klacík ve své ruce, který se pod vahou dvou malých rybek nepatrně ohýbal.
     Erik si na klacíku vedle dvou ryb představil třistakilového buvola. Okamžitě zavrtěl hlavou:
     "Tohle nepůjde!"
     V té chvíli nečekaně zažil další šok!
     Podél jeho úkrytu přeběhl okrajem paloučku zleva doprava bleskově skřet, který vypadal navlas stejně jako Glum z Pána prstenů. Kromě toho, že tenhle byl oblečený do nějakých hnědavých hadrů.
     Erik otevřel ústa a pak je zase zavřel: "Blbej film, nebo co?"
     Vůbec nechápal, co by to mohlo být za podivného chlapíka. Ale co, už našli starobylý sarkofág a tohle může taky být něco hodně divného. Raději to moc nezkoumat!
     Hlavní je, napadlo Erika, že si mě nevšiml!
     "Au!" zavřískl Erik, když ucítil v zádech bodnutí.
     Prudce se otočil a zíral přímo do tváře toho mrňavého hnusného Gluma!
     Glum držel v pazouře pistoli, kterou mu před chvilkou zabořil do ledvin a zašeptal čistou ruštinou:
     "Ruchky věr!"
     "Ruce vzhůru?" opakoval po něm nevěřícně Erik. Ten Glum mluví rusky! Fakt blbej film!
     "Tak pudem," zahučel Glum. "Pěkně k ostatním!"
     "Jsem sám!" nedal se Erik.
     Glum se zaopičil. Jinak se jeho škleb ani nazvat nedal.
     "Tak tě tam teda dotáhnu za vlasy!" zabručel a ukázal pazourou přímo směrem k táboru dětí.
     Erik pochopil, že všechno ví.
     "Dám ti tady tohle," řekl Glum a vytáhl pouta. "Aby ses mi cestou nezatoulal, ty lovče!"
     Erik se na pouta zamračil a sevřel pevněji oštěp. Vrhl pohled na ty dvě malé ryby a na okamžik si vedle nich představil nabodnutého Gluma!
     Glum sledoval napětí v jeho svalech velmi zkušeným pohledem. Ve vteřině odhadl Erikovu reakci a tak ho předešel: "To párátko zahoď, hochu." Znělo to dost pohrdavě.
     Tohle taky nepůjde, napadlo dnes už podruhé Erika.
     Cesta zpátky do tábora bylo o poznání chmurnější, než když před půl hodinou Erik vyrážel.
     Když rozhrnul větve na palouček, zahlédl Zuzku a Aničku, jak dokončují střechu z listí.
     Sebastien jim pomáhal. Zahlédl koutkem oka Erika, ani se neotočil a přes rameno zavolal: "Chytil jsi něco?"
     Pak se všichni otočili.
     Anička spokojeně zaznamenala dvě rybky na Erikově prutu, pak ale namířila prst přímo na ohavného Gluma a naprosto kategoricky prohlásila:
     "Tohle jíst nebudu!"
     Glum vystoupil zpoza Erikových zad a všichni uviděli pistoli.
     "Mluví rusky," vykřikl Erik, aby je varoval, ale víc toho říct nestačil. Glum ho praštil po hlavě pistolí. Erik zmlkl.
     "O tom sarkofágu fakt nic nevíme!" vypískla Anička zděšeně.
     "Proboha - mlč!" houkla na ni Zuzka.
     Glumovi zasvítily oči.
     Zařval: "Sarkofág! Jaký sarkofág?"
     Ale Anička mlčela jako zařezaná!
     Glum úderem paže pobořil jejich pracně postavený přístřešek: "Jak chcete! Vezmu vás všechny někam, kde už budete mluvit!"
     Sebastien zhodnotil šance. Téhle opici, křížené s trpaslíkem, asi jen tak neutečou.
     Glum vykročil k Aničce a Sebastien se v mžiku rozhodl. Pozdvihl ruku, ukázal na spoutaného Erika a pronesl nadšeně:
     "Taky dostaneme pouta?"
     Glum sáhl za opasek a vyndal lano: "Bude ti muset stačit provaz!"
     "Hm," zabručel otráveně Sebča. "Brácha má zas něco extra!"
     Pak sebou Sebastien naprosto otráveně flákl do trávy, roztáhl ruce a zahulákal:
     "Nejdu nikam!"
     Glum na něho nevěřícně zíral. Pak ucítil náhlé bodnutí u žaludku. Nervozita? To snad ne! Má za sebou profesionální výcvik! Patnáct let praxe u armády! Je skvěle vycvičen k boji proti každému typu protivníka!
     Ale kategorie nezletilý magor - to v žádné příručce nebylo! Asi bude problém, napadlo ho.